Jaká je cena náhradního materství?
Náklady na náhradní materství v zahraničí se pohybují od 850 000 Kč do 3 500 000 Kč podle země a procedura trvá dvanáct až patnáct měsíců. Žádný z těchto nákladů není hrazen: náhradní materství je v Česku zakázáno, a to zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který stanoví neplatnost takové smlouvy.
| Náhradní materství v Kanadě | 1 700 000 Kč |
| Náhradní materství v Řecku | 1 950 000 Kč |
| Náhradní materství na Ukrajině | 920 000 Kč |
| Náhradní materství v Albánii | 980 000 Kč |
| Náhradní materství v USA | 3 200 000 Kč |
| Náhradní materství na Kypru | 1 800 000 Kč |
| Náhradní materství v Gruzii | 1 250 000 Kč |
Náhradní materství: Kompletní průvodce
Obrátit se na asistovanou reprodukci je řešením, pokud není možné mít dítě přirozenou cestou. Pokud tento postup nefunguje, existují ještě dvě možnosti. První spočívá v adopci. Ta je však dlouhým a vyčerpávajícím procesem.
Druhým řešením je vsadit na náhradní materství. Pro pár toužící po biologickém dítěti se jeví jako lepší alternativa. Využití náhradního materství je však v Česku zakázáno. Abyste se stali rodiči touto cestou, musíte odjet do země, která náhradní materství povoluje.
Proces náhradního materství je nicméně obtížné uskutečnit. Najít seriózní náhradní matku je skutečně náročná výzva. Proto se mnoho lidí obrací na specializovanou agenturu.
Co je náhradní materství?
Definice
Co je náhradní materství? Je uznáváno jako metoda lékařské pomoci při reprodukci. Princip spočívá v transplantaci embrya do dělohy ženy. Embryo pochází z mimotělního oplodnění (IVF) nebo z umělé inseminace.
Je tu však háček. Žena, která dítě nosí, není jeho skutečnou matkou. Je to náhradní matka. Nemá mít žádná práva na nenarozené dítě. Nosička tedy nosí dítě páru označovanému jako zamýšlení rodiče. Po porodu jim musí dítě předat.
Náhradní materství může probíhat dvěma způsoby. Zaprvé embryo pochází z gamet zamýšlených rodičů. Náhradní matka tedy nemá žádnou genetickou vazbu na nenarozené dítě. Zajišťuje pouze těhotenství.
Může se však také stát, že embryo pochází z vajíčka náhradní matky a spermatu biologického otce nebo jiného muže. Ten je označován jako anonymní dárce. To znamená, že je dárkyní, tedy biologickou matkou dítěte.
Zákon o náhradním materství v Česku
Česko zakazuje využití této techniky. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ustanovení § 804 stanoví, že dohoda o náhradním materství je neplatná[1].
Tento český zákon vychází z principů nedisponovatelnosti lidského těla a osobního stavu. Jednoduše řečeno zakazuje jednotlivci pronajmout nebo prodat své tělo. Stanoví také, že s dítětem nesmí být obchodováno.
Trestní zákoník v § 172 a násl. postihuje zprostředkování mezi párem toužícím po dítěti a ženou, která je ochotna je nosit, bez ohledu na bezplatnost: až jeden rok odnětí svobody a peněžitý trest[2].
Pokud se rodiče rozhodnou pro reprodukční turistiku, přivézt dítě do Česka je náročná výzva. Totéž platí pro zápis rodného listu do matriky.
Dva české páry se s tímto problémem setkaly. Rozhodly se obrátit na Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Tyto páry se rozhodly pro náhradní materství, aby si splnily touhu mít dítě, a odjely do USA.
Po návratu do Česka s holčičkami bylo odmítnuto zapsat americké rodné listy dětí do české matriky. Děti byly počaty z gamet manžela a vajíček americké dárkyně.
Rodiče namítali porušení práv dítěte a práva na respektování soukromého a rodinného života. To je uvedeno v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl 26. června 2014, že toto odmítnutí porušilo právo dětí na respektování jejich soukromého života[3]. Česko muselo uznat rodičovství dětí. Úřady do konce neustoupily.
Vláda potvrdila svůj postoj zákonem o specifických zdravotních službách z roku 2021. Zamýšleným rodičům však umožnila dítě adoptovat. Aby byl tento postup platný, musí být cizí matriční doklad legální.
Nejvyšší soud pokračoval v zavádění nových opatření na ochranu práv dětí narozených z náhradního materství. Česko nakonec povolilo vydání osvědčení o českém občanství těmto dětem za podmínky, že existuje rodinná vazba na českého občana.
O etickém náhradním materství
Agentura CVVM provedla v únoru 2022 průzkum mezi 1 503 respondenty reprezentativními pro českou populaci. K této právní úpravě se 75 % dotázaných vyjádřilo jako k povolení náhradního materství pro heterosexuální pár a 59 % pro pár stejného pohlaví[4].
Někteří lidé požadují zavedení návrhu zákona o „altruistickém či etickém náhradním materství ze zdravotní indikace”. Princip spočívá v povolení využití náhradní matky, pokud žena nemůže donosit dítě kvůli svému zdravotnímu stavu nebo neplodnosti. Aby se zabránilo jakékoli formě komerčního náhradního materství, musí být darování spermatu nebo vajíčka a těhotenství bezplatné.
Etické náhradní materství však zůstává velmi citlivým tématem diskuse. Etická komise při Úřadu vlády ČR se v roce 2010 vyslovila velkou většinou pro zachování zákazu[5]. Nesmíme zapomínat, že náhradní matka musí dítě předat zamýšleným rodičům.
V některých zemích, kde je náhradní materství již legálním procesem, zákon povoluje také odměnu pro náhradní matku. Taková praxe však vzbuzuje dojem prodeje lidského těla. Zpochybňovány jsou také psychosociální aspekty procedury.
Je třeba poznamenat, že existuje velká rozdílnost v právním rámci náhradního mateřství. Ve prospěch dítěte však Evropská komise předložila 7. prosince 2022 návrh nařízení. Předpokládá, že rodičovství uznané v jednom členském státě bude uznáno ve všech ostatních, ale dosud nebyl přijat.
Komu je náhradní materství určeno?
Náhradní materství je metoda lékařsky asistované reprodukce, která vyhovuje různým profilům. Obvykle se praktikuje:
- U heterosexuálního páru, který nemůže počít dítě přirozeně kvůli neplodnosti nebo jinému zdravotnímu problému,
- U svobodné ženy nebo muže, kteří chtějí být rodiči,
- U homosexuálního páru, který chce založit rodinu.
Jak probíhá proces náhradního materství?
Postup popsaný níže odpovídá tomu, jak jej uvádějí země, kde je náhradní materství upraveno. Nemá žádnou platnost v Česku, kde je smlouva neplatná a zprostředkování je trestným činem.
Příprava
Vše začíná konzultací. Během tohoto setkání zamýšlení rodiče volí destinaci pro reprodukční turistiku. Musí také definovat svůj rodičovský projekt.
Je jim nabídnut program, který by mohl odpovídat jejich situaci. Dalším krokem je sestavení smlouvy. Pokud zamýšlení rodiče souhlasí se všemi podmínkami smlouvy, musí ji podepsat. Některé klauzule lze vyjednat a upravit. Proces pak může začít.
Budoucí rodiče musí sestavit dokumentaci požadovanou pro zvolenou destinaci. Zahrnuje lékařská vyšetření a právní dokumenty.
Pokud budoucí maminka nemůže použít svá vajíčka, musí zvolit dárkyni. Poté je třeba provést hledání náhradní matky. Kritéria výběru, lékařská i psychologická, se liší podle země.
Léčba
Když je přípravná fáze provedena správně, může začít lékařská léčba. Nejprve dochází k tvorbě embrya. Probíhá v laboratoři. Náhradní matka musí pravidelně docházet do kliniky na přípravu k transferu embryí.
Transfer se provádí, když jsou podmínky příznivé pro transplantaci. O dva týdny později musí náhradní matka podstoupit krevní test, aby se ověřilo, zda je těhotná. Pokud je test pozitivní, je jí poskytnuta péče o těhotenství.
Porod a návrat domů
Budoucí rodiče mohou sledovat průběh těhotenství. V okamžiku porodu jsou okamžitě informováni. Převzetí dítěte může proběhnout v porodnici nebo v porodním domě.
Rodný list je předán zamýšleným rodičům. Je součástí dokumentů potřebných při žádosti o pas dítěte. Rodinka se může vrátit do země původu. Zápis rodného listu do matriky však v Česku automatický není.
Které země náhradní materství povolují?
USA a Kanada jsou prvními zeměmi, které náhradní materství povolily. V USA může náhradní matka dokonce obdržet odměnu. V některých státech však existují výjimky. Například v Louisianě mají nárok na tuto techniku reprodukce pouze heterosexuální páry. Ve státě New York je náhradní materství dostupné pouze americkým rezidentům.
Ukrajina a Mexiko jej podle dostupných zdrojů otevírají také zahraničním rezidentům. Rusko naopak tento přístup pro cizince na konci roku 2022 uzavřelo. Každý stát však má svůj vlastní občanský zákoník a svůj vlastní soudní systém. Proto je třeba ověřit, zda je postup dostupný mezinárodním pacientům.
V rámci Evropské unie jej povolují pouze čtyři státy, vždy altruisticky a nikdy komerčně[6]. Nizozemsko, Belgie a Dánsko jej neupravují. Mimo Unii žádný institucionální zdroj nevede aktuální seznam zemí, které jej povolují, a rámec se rychle mění:
- Řecko: altruistické náhradní materství povoleno, zákony 3089/2002 a 3305/2005[6];
- Kypr: povoleno altruisticky, zákon o lékařsky asistované reprodukci z roku 2015, články 22 až 27[6];
- Portugalsko: stanoveno zákonem 90/2021, účinným od 1. ledna 2022, ale prováděcí předpisy na začátku roku 2024 ještě chyběly[6];
- Irsko: upraveno zákonem Health (Assisted Human Reproduction) Act 2024, jehož ustanovení o náhradním materství ještě nevstoupila v platnost[6];
- Arménie, Albánie, Gruzie, Austrálie a Nový Zéland jsou často uváděny jako země povolující altruistické náhradní materství, aniž by to k datu této stránky umožňoval ověřit český či evropský institucionální zdroj.
Jaké jsou náklady na náhradní materství v zahraničí?
Náhradní materství stojí mezi 850 000 Kč a 3 500 000 Kč. Vše však závisí na zemi, ve které proces probíhá. Je altruistické? Je třeba náhradní matce poskytnout odměnu? Hradí místní systém veřejného zdraví náklady na zdravotní péči spojené s těhotenstvím? Všechny tyto podrobnosti se zohledňují ve výpočtu.
FAQ - Časté dotazy
Jaká rizika jsou spojena s náhradním materstvím?
Referenční přehled uvádí u náhradních matek hypertenzní poruchy těhotenství ve 3,2 % až 10 % případů a placentu praevia nebo abrupci placenty ve 4,9 %[7]. Jeho autoři upozorňují na závažná metodologická omezení.
Má náhradní matka právo si dítě ponechat?
Záleží na předpisech platných ve zvolené destinaci. V některých zemích má náhradní matka právo od smlouvy odstoupit. V Česku je smlouva neplatná ze zákona a nevyvolává žádné účinky, bez ohledu na vůli stran.
Jak si být jistý zdravím dítěte?
Kritéria výběru náhradních matek a dárců se liší podle země. K datu referenčního přehledu se žádná studie nezabývala dětmi narozenými z přeshraničního náhradního materství[7]: jejich osud není zdokumentován.
Jak probíhá návrat domů?
Rodný list se vystavuje v zemi narození. Jeho zápis do české matriky není automatický: od roku 2021 se skutečnost uváděných údajů posuzuje podle českého práva a nebiologický rodič prochází adopcí[1].
Je náhradní materství hrazeno?
Náhradní materství zůstává v Česku zakázáno. České zdravotní pojištění tedy nehradí náklady na péči spojené s jeho uskutečněním. Budoucí rodiče musí nést všechny náklady sami. Informace o tom, co vaše zdravotní pojišťovna v konkrétní situaci pokrývá, vám poskytne VZP.
Je nutné být manželé, aby bylo možné uvažovat o náhradním materství?
Podmínky přístupu se liší podle zemí: některé je vyhrazují manželským párům, jiné je otevírají nesezdaným párům nebo jednotlivcům. V Česku tato otázka nevyvstává, protože smlouva je neplatná bez ohledu na žadatele.
Zdroje a reference
- Vie-publique (DILA). Gestation pour autrui (GPA) : quelles sont les évolutions du droit ? Mis à jour le 13 juillet 2026. Zobrazit zdroj
- Sénat. Détraigne Y, Tasca C. Défendre les principes, veiller à l’intérêt des enfants. Rapport d’information n° 409 (2015-2016), 17 février 2016. Zobrazit zdroj
- Cour européenne des droits de l’homme. Fiche thématique - Gestation pour autrui. 2023. Zobrazit zdroj
- Ifop pour l’ADFH et TÊTU. La position de l’opinion publique sur la GPA et les questions LGBT dans la campagne présidentielle. Enquête menée du 10 au 22 février 2022 auprès de 1 503 personnes. Zobrazit zdroj
- Comité consultatif national d’éthique. Avis n° 110, Problèmes éthiques soulevés par la gestation pour autrui. 1er avril 2010. Zobrazit zdroj
- Parlement européen, EPRS. Surrogacy: the legal situation in the EU. Briefing PE 769.508, février 2025. Zobrazit zdroj
- Söderström-Anttila V, Wennerholm UB, Loft A, et al. Surrogacy: outcomes for surrogate mothers, children and the resulting families, a systematic review. Hum Reprod Update. 2016;22(2):260-276. Zobrazit zdroj
